S Martinem a Jonášem jsme měli původně vyrazit z nádraží kamsi do neznáma. Nakonec se jelo plánovaně na Šumavu. Nebylo to nic převratného. V pátek večír jsme sedli do vlaku, otevřeli petku s pivkem a whisku a uháněli směr Š-pičák. Tam jsme se vylodili a cupitali do krpálu, sjezdovkou vesele až nahoru ke křízi. Po kochandě jsme to vzali po hřebeni dolů za pomoci světla z čelovky, abysme po chvíli dorazili k Černému jezeru. Kousek za ním jsme na féra rozbalili spacáky a šli na kutě. V noci mi jeden z kluků probudil, že prý prší. Narychlo se postavil plátěný příbytek nábytek dobytek obyvatel byt a spalo se až do rána.
Další den jsme chtěli původně jít na Ostrý, ale ta cesta a hlavně vracečka stejným směrem nás odradila. Prosvištěli jsme kolem Bílé strže (jediný vodopád na Šumavě (pokud se tomu dá tak říkat)) a mířili dál někam směr Zelená lhota. Nakonec jsme se tak zamotali, že jsme vylezli na kolejích skoro až u Hojsovky a museli jsme jít kus zpět. V Zelené lhotě nás zajímalo jediné - najít pohostinství. To se nám nakonec zadařilo díky místnímu domorodci, který šel taky na jedno a navedl nás správně. Paní domu už skoro zavírala, ale dala nám plno super jídla a jeden zbloudilý chasník nám nabídl, že nás v mimosezónní době rád ubytuje zadáčo. Já mu nejdřív moc nedůvěřoval a porovnával si jeho podobu se známým sklepmistrem. Dobří lidé naštěstí ale ještě nevymřeli a my se v klidu zabydleli v malém zahradním domku o dvou pokojích a koupelnou s tekoucí teplou vodou. Navečer jsme pak šli kus dál k nádraží do otevřeného penzionu na další pivka a v noci za deště se vrátili do sucha ke spánku.
Neděle byla ve znamení přesunu pár kilometrů na další vlakovou zastávku do Dešenic a transportu do Plzně.
Loading ...
