.:Filipův blog:.

Ačkoliv jsem slyšel o třech áčkách z doslechu plno špíny, osobně jsem to zažil teprve teď. Měl jsem vyhlídnutou značku auta - Alfa Romeo, konkrétní model - 147, motorizaci a hrubej nástřel výbavy v určitý cenový hladině. Ikdyž  jsem nechtěl auto kupovat přes velkej bazar, nějakym způsobem mi zaujala nabídka převezení vozu z pobočky na pobočku zdarma. Prohlídka fotek napovídala o bezproblémový voňavce. Složil jsem vratnou zálohu 2000 Kč a čekal několik dní. Všechny reklamy a webový stránky s bannerama vás lákají na jednání jako v bavlnce, informovanost a celkový full service k zákazníkovi. Skutečnost vypadala tak, že jsem tam musel volat dvakrát a ptát se po mojí Alfě, navíc všechno přepapouškovat třikrát, než si mě přeložili konečně ke správnýmu človíčkovi na drátě. Konečně jsem se dopídil, že auto dorazí v den D na plzeňskou pobočku.  V ten samý den jsem odjížděl odpoledne na tábor. No nic, zamluvil jsem se u svého kamaráda, kterej je automechanikem a v soudný den jsme se vydali k bazoši u Olympie. Mechanik na mě měl něco přes hodinku, nakonec jsme tam strávili mnohem víc.

Pokud čtete Dfenze, jistě znáte dnes již legendární články o podivínech pracujích v bazarech. Pro neznalé není špatné uvést alespoň dva zdroje: Newspeek autobazarních zmrdů a Liposukce autobazarních zmrdů. Ve stručnosti se dá vše shrnout do pár zásad, které je dobré dodržovat. Nenechat se okouzlit slibama, kravatou a světáckých vystupováním (jistě mnoho školeníma prověřeným), nablískaným vzhledem, všelijakejma bonusama a pokaždé se pobavit seriózně o ceně, přičemž být za každou cenu neústupný a nenechat svojí autoritu převálcovat tou obchodníkovo.

Byl parný letní den, vedro jak blázen. Alfa už byla připravená někde vzadu za prodejnou. Na prodejně evidentní mrtvo a počet zaměstnanců notně předimenzovaný. I přesto jsme měli počkat v neklimatizované klientské hale asi 15 minut. Mechanik to nevydržel a šel se drze podívat dozadu. Tam Alfa v plný parádě, kolem ní 3 maníci seděli v křesílkách, vypalovali frňáky a nic se nedělo. Na otázku, že jdeme na tu Alfu a jestli nám ji teda vyvezou, mu bylo řečeno, ať si jde dopředu počkat. Nakonec vyběhnul vítězoslavně kravaťák nejnižší hodnosti s klíčkama a odvedl nás dozadu. Okamžitě zvednul haupnu, kde byl vidět nablejskanej motor. Auto vyleštěný v pěkný šedý metle, i kola byly zboku evidentně vyleštěný. Na první pohled fakt hezký auto. Bejt kozatá blondýna, tak řeknu hned, že ho chci a eště dam frajerovi vizitku. I já si zpětně uvědomil, že na mě dosedlo určitý tunelový vidění, jak si to spokojeně hasim po silnicích v nový káře. Tenhle okamžik je kritickej, protože jste náchylní přehlížet vady. Myslím, že se v autech vyznám trochu víc než je obecný standard, přesto jsem zíral na mechanika, který se choval jako profesionální pes co hledá drogy v autě. Okamžitě otevřel kufr, vyndal rezervu a čmuchal po opravách a vaření zadku. A hele! Zadek byl piclej, oprava šikovná a asi profi, lak a všechno okolo sedělo celkem fajn. Ale v inzerátu se psalo, že auto nebylo ťuklý. Jedem dál - palubka nějak divně ukazovala airbag (ani jeden z nás neměl zkušenost zrovna s alfama, tak jsme nevěděli), chyběl knoflík na vyhřívání sedadla u spolujezdce. Zadní okýnko bylo stažené, tak jsem se ho snažil vytáhnout a hele, ono to nejde. Teď nevíte, jestli je to blbinou, nebo je v háji celej mechanismus ve dveřích. Přední pravé světlo mělo urvaný držák a celé to drželo jen silou vůle. Přední okrasná lišta na spojleru chyběla. Všechno dost vysoký položky na opravu s originálníma dílama. Kapota byla zvedlá proto, že na ní byla promáčklina, která z fotek nejde vykoukat. Řidič měl díru v podlaze do koberce až někam k podběhu, jako by s Alfou jezdil buď Flinstone nebo někdo s ostruhama. Ok, chceme to dát na zvedák a podívat se na podvozek. To bylo prskání, ale nakonec že jo. Jen si musíte jít počkat zase dovnitř. 15 minut čekáme jak volové, pak že prý můžeme jít na dílnu. Dost orezlej výfuk, akorát tak na výměnu, hadičky od klimošky taky před smrtí a přední nárazník zespoda popraskanej a stopy po přední bouračce.

V tenhle moment bych jim dávno řekl něco sprostýho a mazal pryč, ale protože jsem počítal s tím, že pojedu na tábor už novou kchár, přemýšleli jsme dál. Auto se dalo dolů a já se chtěl začít bavit o ceně. Na netu při rezervaci máte slevu prej až 10 000 Kč. To jsem manažírkovi řekl a navíc, že chci daleko výraznější slevu. Na to musel pozvat svýho íbrmanažera, kvalifikovanějšího podělávače lidí. Podání ruky, amerikano úsměv, hodinky, aura kolem něj, že dělá velkej biz. Přeměřující pohled na mladýho kluka a vedle něj asi známej v montérkách - potenciální nebezpečí - mechanik. Toho jsem se hned chytnul . “Dobrý den, tak vy prej chcete ňákou slevu. Řekněte mi jak si to představujete.” Já: “Dobrej, no podívejte…”, začal jsem řikat, že auto má plno chyb, o kterých se nikdo nezmínil a vůbec všechno co mi napadlo. Na chybějící knoflík mi řekl, že se nebudeme bavit o kosmetickejch vadách, že to je jetý auto a bla bla… Na to já mu odpověděl, že to rozhodně kosmetika pro mě neni a ať si zkusí stáhnout okýnko a podívá se na přední světlo. On na to, že se to dá prej u nich na místě opravit, ale už vidim jejich opravu, kdy mi pomalu izolepou přilepí světýlko a já vesele neprojdu na technický, když se nebude moc štelovat výška svícení. Svojí arogancí a stylem ” tak se z toho poserte, já to střelim obratem dvaceti jinym” mi namíchnul a řekl jsem, že jsem si přišel koupit auto a né lego za takový prachy, navíc omlácený a uplnou sračku, která je vydávaná za neťuklou voňavku. A že chci slevu minimálně 20 litrů, abych je obratem nacpal do oprav a udělal z toho funkční auto. Chvíli tam s náma eště felil, pak odešel do svýho kanclu a za pár minut mi volá eště vyšší podělávač přímo z centrály z Prahy a já mu musím vysvětlit situaci. Jsem neústupnej a chci buď 20 tisíc slevu nebo nic. Po chvíli dohadování mi nabízí slevu 7 litrů a prašivou navigaci nejnižší třídy. Nechci a tak koupě auta padá. My musíme čekat asi půl hodiny v tom nej vedru, až se mi vrátí moje vratná záloha. Asi dvakrát se připomínáme a nakonec drze lezu do kanclu jedný mladý krávě, která mi obratem zjebe, že má důležitej hovor. Ten hovor je ale slyšet na dálku a mladá paní štěbetá se svoji kámoškou v klimatizovaný kanceláři. Nakonec hurá po čase už vidim love, ale pořád je nedržim v ruce! Prej ať jí řeknu svoje rodný číslo, ale na stole má moji občanku a to navíc ani nemůže potřebovat. “Všechno co potřebujete, máte na občance.” Ona zmatená  něco štěbetá a pak konečně chce podpis. Místo podpisu celej nasranej kreslim na tečkovanou čáru velkou kundu. Ona: “No to si děláte srandu ze mě.” Já: “Ne, to vy si děláte srandu dvě hodiny z nás.”  Dělá fóry, chce někam volat, pak to zamaže bělidlem, já dam klikihák, beru love, startuju rodinou káru, dávám plnej kotel a už nikdy více třikrát A!

Na tábor mi odvezl kámoš, Alfa se koupila u soukromníka a všechno dobře dopadlo.

PS: Podle hajzla z telefonu by na tom po mojí slevě neměli marži, ale zajímalo by mě, kolik za to dali chudákovi předchozímu majiteli. O 40 litrů míň než za prodejku? Jó pane, to je Ital, ten se sere, je ťuklej, chybí knoflík, světlo v háji..